V2 - lepená

Spolu s vazbou V1 se dnes jedná o nejrozšířenější druh knižní vazby. Blok je u této brožury poskládán z jednotlivých listů, dvojlistů, speciálně perforovaných složek nebo složek slepených ve hřbetě. Knižní blok je pak slepen s čtyřikrát rýhovanou kartónovou obálkou. Ta může být stejně jako u vazby V1 dále povrchově upravovaná. Největší rozdíl mezi nejrozšířenějšími měkkými vazbami z hlediska parametrů spočívá zejména v tom, že zatímco vazba V1 je určena především pro publikace s menším počtem stran, u vazby V2 je situace přesně opačná. U papírů s plošnou hmotností do 90 g/m² by se tloušťka bloku měla pohybovat v rozmezí od 4 do 35 mm, nad 100 g/m² plošné hmotnosti pak od 5 do 40 mm. U složek perforovaných ve hřbetním lomu, jak si uvedeme dále, by se měla tloušťka bloku pohybovat od 5 do 20 milimetrů. I přes tato doporučení se můžeme u některých výjimečných aplikací setkat i s bloky mimo tento rozsah. Typickým příkladem jsou telefonní seznamy.

Částečně limitujícím faktorem u vazby V2 je to, že s ohledem na podmínky používání má o něco nižší životnost. Ta závisí na celé řadě parametrů, z nichž rozhodujícími jsou papír, technologie výroby a v neposlední řadě také druh aplikovaného lepidla. V současnosti se v této oblasti používají tři základní lepidlové systémy. V prvé řadě jsou to syntetická, vodou ředitelná disperzní lepidla na bázi polyvinylacetátu. Ta se vyznačují velmi dobrými vlastnostmi i za extrémních teplotních podmínek, jejich nevýhodou je však delší výrobní cyklus. Problémy mohou u těchto lepidel nastávat také při lepení kombinace některých papírových materiálů. Druhou skupinu tvoří lepidla tavná na bázi kopolymerů etylenu a vinylacetátu. Ta se dnes stala nejrozšířenějším lepidlovým systémem díky poměrně rychlému výrobnímu cyklu, příznivé ceně a také dobrým vlastnostem lepení. Nevýhodou je pak teplotní nestálost: působením tepla dochází k opětovnému měknutí nánosu lepidla, a tím pádem i ke znehodnocení vazby. Z hlediska kvality lepení se dnes jeví jako nejlepší lepid­lový systém na bázi polyuretanů. Tato lepidla se mnohem dokonaleji spojují s papírem a na hřbetě bloků vytvářejí pevný, pružný a přitom tenký film, umožňující snadné rozevření knihy. Jejich nevýhodou je především vyšší cena a také horší recyklovatelnost.